Je půlka června a v rozkvetlé zahradě kutnohorské lesní školky se ozývá bouchání a řezání a od společného stolu létají třísky. Shromáždily se kolem něj dva tucty rodičů, dětí i dnešních „mistrů“, tedy profesionálních mistrů ze zdejšího SOU a jejich žáků. Sešli se tu v rámci minigrantu Eduzměny Řemesla v zahradě, aby spolu vyrobili dřevěné truhličky. Kromě propojení různých generací při společné práci je cílem také zažít si učení v reálných podmínkách.
Školy navázaly na předchozí společné aktivity – učni už začátkem roku vyráběli novou králíkárnu pro školkového mazlíčka. Děti se tehdy vydaly na učiliště seznámit se s těmi, kdo pro ně králíkárnu tvořili, a prohlédnout si tamní dílnu.
Na jaře učni, už v rámci minigrantu, spolu s dětmi starými 3 až 6 let vytvořili dřevěné lisy na květiny.
Truhlářští znalci byli přizváni i na červnovou oslavu 10. narozenin školky, které se zúčastnil i řezbář Jan Merhaut a se zájemci tvořil dřevěná zvířátka. Za pomoci zdejšího příznivce středověkých řemesel Jana Alta si zase mohli vyzkoušet jeho vlastnoručně vyrobený středověký tiskařský lis. „Projekt má podpořit vztah učňů k místu, kde žijí, a nabídnout inspiraci i jim, například právě setkáním s mistry jejich oboru,“ vysvětluje Šárka Mrňáková, koordinátorka minigrantu a toho času průvodkyně lesní školky.
Vrcholem celého minigrantu je potom dnešní společné tvoření i se školkovými rodiči. A jak je uvedeno v úvodu, dnešním výstupem jsou dřevěné truhličky na poklady – každé dítě si může za asistence truhlářů vyrobit svoji vlastní a na programu jsou také bedýnky pro společné věci ve školce.
Školka dala týmu ze SOU vzor, který si upravili tak, aby to děti v maximální možné míře zvládaly samy. „Šrouby jsme například nahradili ozubem, tedy ‚zubatým‘ spojem,“ popisuje truhlářský mistr Tomáš Kadlec. Na dílně vše učni předřezali a předvrtali dětem díry. Protože dnes přišlo i hodně rodičů, zatloukají se tu hřebíky společně, učni i mistr Kadlec asistují a za asi půl hodiny je jedna bedýnka hotová.
Odbourat oboustranné předsudky
Na projekt získaly Školka v zahradě a SOU řemesel od Nadačního fondu Eduzměna podporu ve výši 36 tisíc korun. Ta kromě lidských zdrojů sloužila zejména k pokrytí materiálních nákladů na výrobu dřevěných prvků či na nákup dětského nářadí.
„Cílem je se komunitně poznávat, abychom o sobě věděli, aby Kutnohoráci věděli, že tu SOU je, odbourat oboustranné předsudky,“ vysvětluje Petr Lošek, zástupce ředitele SOU pro technické obory. „Naše žáky to bavilo, byli překvapení, jak zručné i tak malé děti jsou,“ dodává.
Spolupráci si chválí i Mrňáková. „Chovali se k dětem vlídně, jako starší bráchové,“ chválí si. „Prvotním podnětem ke všem těm akcím bylo vypsání minigrantu Eduzměny,“ říká Lucie Sádlová, zástupkyně ředitelky Školky v zahradě (jak se lesní školka v Kutné Hoře oficiálně jmenuje). „Polytechnická výchova je pro nás důležitá, chceme, aby se děti s reálnou prací potkávaly.“ SOU školce v minulosti vyrábělo například zmiňovanou králíkárnu nebo opravovalo postýlky. „Chtěli jsme na to navázat a také dětem zvědomit, jak vznikají věci, které denně používají,“ vysvětluje Sádlová.
„Povedlo se mi jedno dítě rozbrečet, dalšímu omylem podtrhnout nohy. No, nevím, jaký jsem to pedagog,“ říká sebeironicky Tomáš, jeden z dnešních náctiletých učitelů. „Překvapilo mě, jak nebojácné tu děti jsou, houpají se s klidem hlavou dolů, je super, že se ničeho nebojí,“ směje se.
Školkáčci si tvoření prý také užili. A co do svých truhliček dají? Každý něco jiného. Například bagr, mrtvé brouky, lyže nebo kamínky.
Lucie Römer
autorka textu
